Podle Světové zdravotnická organizace (WHO) se zdravím rozumí stav biologické, psychické a sociální pohody.
Současná medicína většinou již uznává skutečnost, že při nemocniční péči je vedle péče o tělo důležitá i péče o „duši“.
Požadavky na poskytování spirituální péče v nemocnicích, a tím uspokojování duchovních potřeb pacientů, se stále zvyšují vzhledem k obecně uznávanému bio-psycho-sociálně-spirituálnímu modelu člověka. Tato péče bývá často mylně chápána pouze jako zajišťování duchovních potřeb pacientům religiózním, organizovaným v církvích, a zapomíná se na to, že duchovní rozměr má každá bytost, nehledě k jejímu osobnímu přesvědčení. Zvláště patrné to bývá v obdobích zdravotní krize, kterou vážná nemoc, nebo dokonce umírání přinášejí. V tomto čase se totiž u mnoha pacientů objevují tzv. existenciální otázky, týkající se smyslu života, utrpení, umírání a smrti, i dalších otázek s tím souvisejících, které je dříve, dokud byli zdrávi, nenapadaly. Podobné otázky si může pokládat i ošetřující personál, který se v nemocnici opakovaně setkává s utrpením a umíráním. V Nemocnici Na Františku jsme proto spirituální péči začlenili do péče ošetřovatelské a léčebné.
Vážně nemocní pacienti, jejich blízcí, ale i personál po těžké službě mohou tuto službu využít.
Duchovní službu si může domluvit pacient nebo jeho rodina přímo při návštěvě na oddělení, a to prostřednictvím sesterského personálu nebo zdravotně-sociální pracovnice.
Spirituální péče je v nemocnici zajišťována Českobratrskou církví evangelickou se sídlem Jungmannova 22/9, Praha 1.
Jde především o formu empatického naslouchání, rozhovoru, modlitby, svátosti či jiný vhodný způsob, při plném respektování svobody a důstojnosti každého zúčastněného. Spirituální péči nabízíme všem lidem, i bez jakéhokoliv vyznání.