Do Nemocnice Na Františku nastoupil MUDr. Zdeněk Šebesta hned po studiích v roce 1994 - a zůstal jí věrný dodnes. Nyní stojí v čele chirurgického oddělení jako nový primář. V rozhovoru mluví o profesních prioritách, specializaci na proktologii, stabilním týmu i o tom, jak mu cyklistika a modelářství pomáhají udržet rovnováhu mezi náročnou profesí a osobním životem.

Pane primáři, v nemocnici pracujete už přes třicet let. Co vás během té doby nejvíc ovlivnilo?

Do Nemocnice Na Františku jsem nastoupil jako absolvent lékařské fakulty a měl jsem možnost postupovat v lékařské hierarchii až do současné pozice. Cenné zkušenosti jsem začal získávat hned na začátku praxe v devadesátých letech – tehdy nebyla tak výrazná specializace jako dnes a lékaři museli ovládat široké spektrum výkonů všeobecné chirurgie i traumatologie. Bývali jsme na sále od rána do večera. Bylo to náročné, ale právě tehdy se člověk nejvíc naučil.

Funkci primáře jste převzal po třech letech ve funkci zástupce. Jak vnímáte tuto změnu?

Na jednu stranu mě těšila důvěra vedení nemocnice i podpora kolegů. Na druhou stranu cítím velkou zodpovědnost. Všechny kolegyně i kolegy za ta léta velmi dobře znám a nechci je zklamat. Zároveň je to příležitost navázat na vše dobré, co už funguje, a posouvat oddělení dál.

Jaké jsou vaše hlavní priority na postu nového primáře?

Mezi mé hlavní priority patří pokračovat v rozvoji chirurgických programů, které jsme s kolegy v posledních letech úspěšně budovali a v nichž dosahujeme velmi dobrých výsledků i v rámci celé České republiky. Konkrétně jde o mamární chirurgii, proktologii, bariatrickou a kolorektální chirurgii. Například v léčbě karcinomu prsu jsme aktuálně pátí v republice v počtu operací a v proktologii patříme mezi špičku díky staplerovým metodám Longo a STARR. Letos bychom také rádi překročili hranici 100 bariatrických operací ročně a získali status bariatrického centra. Těch je v celém Česku zatím pouze osm.

Chirurgické oddělení Nemocnice Na Františku patří mezi stálice naší nemocnice a těší se výborné pověsti u pacientů i odborné veřejnosti. Co je jeho nejsilnější stránkou?

Máme atestované lékaře, kteří se věnují jednotlivým specializacím, a zároveň i několik kolegů v přípravě na atestaci, kterým se věnujeme. Tím, že kolektiv není příliš velký, dokážeme si zachovat přátelskou atmosféru, která je klíčová i pro spokojenost pacientů. Velkou radost mám z toho, že se nám podařilo posílit sesterský personál na oddělení, zejména na operačních sálech. Personální stabilita oddělení je jednou z mých klíčových priorit.

Jak byste charakterizoval chirurgii v Nemocnici Na Františku dnes?

Nejsme sice velké pracoviště, ale poskytujeme vysoce kvalitní péči v oblastech, na které se zaměřujeme. Pacienti oceňují přátelskou, téměř rodinnou atmosféru celé nemocnice. Díky poloze v centru města sehráváme i důležitou roli v urgentní péči, čímž pomáháme odlehčit větším nemocnicím. Dlouhodobě spolupracujeme s VFN, Bulovkou a ve specializované péči také s IKEM. Rád bych tyto vazby nadále rozvíjel.

Jste známý jako průkopník moderních metod v proktologii. Můžete to přiblížit?

Na začátku tisíciletí jsme s kolegou MUDr. Králem zavedli v Česku Longovu metodu a operaci STARR – tedy staplerové zákroky pro léčbu hemoroidů a prolapsu rekta. Byli jsme jedni z prvních, kteří tyto operace prováděli, a stali jsme se referenčním centrem. Ve spolupráci s VZP jsme také pomáhali začlenit tyto výkony do systému úhrad. Osobně jsem měl příležitost asistovat profesorovi Longovi ve Vídni a později jsme v naší nemocnici uspořádali i velké sympozium s jeho účastí. Kromě toho jsme proškolili přes 350 chirurgů z celé republiky.

Najdete si i jako primář čas na odpočinek?

Po náročné fyzické i psychické práci, kterou chirurgie bezpochyby je, považuji odpočinek za nezbytný. Baví mě cyklistika. Z okraje Prahy, kde bydlím, se dá do nemocnice dojet krásnou trasou podél Rokytky a Vltavy, na trase téměř bez aut. Je to rychlejší než auto nebo MHD a zároveň skvělý způsob, jak si pročistit hlavu. Mojí druhou zálibou je modelářství, kterému se věnuji od dětství. S chirurgií má překvapivě hodně společného – hlavními nástroji jsou skalpel a pinzeta. Manuální zručnost je pro chirurga klíčová a právě modelaření ji výborně udržuje.