Světový den ergoterapie připadá od roku 2010 na 27. říjen a slouží ke zviditelnění činnosti této profese a k její propagaci na místní, národní i mezinárodní úrovni. Světová federace ergoterapeutů (WFOT), která pod sebou sdružuje 107 národních profesních organizací ergoterapie, pro každý rok navrhuje téma tohoto dne. Letos je tématem ‚,Jednota skrze komunitu‘‘. Dle WFOT téma podporuje roli ergoterapeuta při spolupráci s ostatními za účelem usnadnit účast a interakci se společností. V rámci profese také ergoterapeut spolupracuje s mnoha skupinami a komunitami ve prospěch jednotlivců i celé společnosti. Proto si letos připomeneme, jak důležitá je vzájemná kooperace a podpora. Na naše otázky odpovídala Mgr. Zuzana Jarošová, ergoterapeutka Nemocnice Na Františku.

Proč je potřeba propagace oboru?

Náš obor není zatím příliš známý, laická veřejnost a mnohdy ani ta odborná neví, co všechno ergoterapeut dělá a s čím může pomoci. Což je podle mě velká škoda, protože ergoterapeut má poměrně široké zaměření a může poskytnout svoji pomoc v mnoha případech.

Čím si vysvětlujete, že se o ergoterapii příliš neví?

Ergoterapie je v České republice vcelku mladým oborem. Je tedy logické, že lidé často o tomto oboru nic neví a nemají povědomí o tom, co můžeme nabídnout. Ergoterapie se začínala používat jako terapeutická metoda u pacientů s psychickým onemocněním v psychiatrických léčebnách. Tehdy se používal název „léčba prací“. Na svůj aktuální název byl obor změněn až v 70. letech 20. století. Dříve se využívalo k terapii rukodělných činností. Tento fakt se natolik zakořenil, že i v dnešní době má naše společnost mylnou představu, že si s pacienty „hrajeme“, navlékáme korálky, pleteme, vyšíváme nebo tvoříme z keramické hlíny, abychom pacienty zabavili. To však v dnešní době provádí spíše aktivizační pracovnice, se kterou si nás často pletou. Naše profese prošla od začátku 21. století velkým profesním vývojem a ustoupila, i když ne zcela, od čistě rukodělných činností, začala se zapojovat do léčby komplexněji.

V dnešní době musí mít ergoterapeut vysokoškolské vzdělání. Při studiu se učíme anatomii, patologii, vyšetřovací metody, kineziologii, biomechaniku, ale i odborné předměty, které nás vedou k specializaci na funkci horní končetiny a soběstačnost člověka. Oproti ČR je ve světě ergoterapie vnímána jako důležitá a rychle se rozvíjející medicínská profese.

Co je tedy ergoterapie a odkud její název pochází?

Název pochází z řeckého ergon („práce“) a therapia („léčba“). V terapii využíváme smysluplnou aktivitu či funkční dovednosti a snažíme se dovést člověka k maximální možné soběstačnosti ve zvládání běžných denních aktivit, tedy například aby se člověk zvládl obléci, uměl se najíst a napít, obstaral si osobní hygienu, ale i zvládl starost o domácnost. Do běžných aktivit patří ale i pracovní činnosti nebo volnočasové aktivity, které jsou pro člověka taktéž velmi důležité. K dosažení těchto cílů můžeme využít adaptaci prostředí, výběr vhodných kompenzačních pomůcek, které mohou činnost usnadnit nebo pomůžou překonat určitou překážku, nebo nácvik konkrétních činností s využitím různých terapeutických metod.

Mohla byste na nějakém příkladu z praxe ukázat, jak ergoterapie funguje a kde má například smysl?

Ráda, na příkladech jsem vesměs vždy zakládala svá vysvětlení svému okolí. Já, jako ergoterapeut NNF, pracuji na oddělení dlouhodobě nemocných (ODN), na rehabilitačních lůžkách a ergo ambulanci. Můžeme si vzít příklad právě z ODN, kde často leží pacienti seniorského věku po ztrátě soběstačnosti v důsledku nějakého např. interního onemocnění. S takovým pacientem trénujeme mobilitu na lůžku, aby se sám posadil, popř. postavil, trénuje se chůze povětšinou s nějakou lokomoční pomůckou (tj. berle, chodítko), trénujeme, aby se pacienti zvládli sami přesunout na WC křeslo, aby se sami najedli, oblékli či omyli.

V rámci rehabilitačního oddělení řeším hojně ku příkladu výběr kompenzačních pomůcek, např. WC nástavců, podavačů, sedaček na vanu či do sprchy, zkrátka to, aby pacienti po propuštění domů zvládali všechny potřebné úkony sebeobsluhy samostatně a s ohledem na jejich nový kyčelní nebo kolenní kloub.

Na ambulanci se zase pro změnu setkávám nejčastěji s pacienty po úrazech horních končetin. Asi si dokážete přestavit člověka, který měl přes měsíc na ruce sádru pro zlomeninu v zápěstí a po sundání fixace je končetina zatuhlá a nehybná tak, že ji pacient nemůže normálně používat. Nebo člověka, kterému se vlivem úrazu přivodila paréza – ochrnutí prstů či celé horní končetiny. Zde pak pracujeme na tréninku jemné motoriky, úchopové funkci ruky, ale i na rozsahu pohybu nebo svalové síle s cílem, aby pacient unesl předměty denní potřeby a zvládal je použít.

Dále jako ergoterapeut můžu pomoci pacientům po cévní mozkové příhodě, po poranění míchy či s psychiatrickým onemocněním. V příkladech uplatnění ergoterapeutů bych mohla pokračovat.

A to se mi na mém oboru líbí, že v rámci ergoterapie můžete pracovat s lidmi různého věku s různým typem obtíží. Ergoterapeuta můžete najít v nemocnici u dětí, dospělých či seniorů, ale také v sociálním zařízení či neziskových organizacích. Jediné, co mě mrzí na našem oboru je, že ergoterapeutů v ČR je stále málo a existuje malé povědomí o našem uplatnění. Z tohoto důvodu jsem velice ráda, že světový den ergoterapie je a že můžu svůj obor propagovat.